close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zas si připadám tak nějaká...vyždímaná?

15. července 2011 v 23:49 | Catherine Hetfield |  Deník (který není denní)
Vyždímaná, vyžvejkaná, to je jedno. Zas mám náladu 250 stupňů pod nulou. Všechno mě štve, všechno je na nic, ze všeho nejradši bych nečim hodila o tu novou, natřenou zeď. Prosím, prosím, zastavte mě někdo nebo zas udělám pitominu, jako včera. Abyste věděli - jednoduše jsem ze vzteku vzala červenou barvu na prsty a hodila jí na mátinu žlutou zeď. Ale ulevilo se mi. A jak. Kurva jo, já to nemám zapotřebí, zas se s ní rozhádat, ale? Prostě musim. Bože! Píšu si Petrem na icq, a i když vim, že to má o dost horší než já, pořád ho přesvědčuju o opaku. Proč? Bavíme se o třídě, kámoších, o všem možnym ... myslí si, jakej nemám perfektní život. Ale to se mýlí, opravdu. Kámoši tak skvělý nejsou, ve třídě to je taky na pí_u a doma to bejvá někdy hrozný. Ale on to má horší, tak na co já si proboha stěžuju? Tenhle svět je fakt tak zasranej, plnej přetvářky a lží... ale to už každej víme. Vážim si toho, že není jako většina dnešních kluků, nehulí, nechlastá, a tak podobně .. jemu je ale asi nejspíš můj názor jedno, já nevim. Asi ani neví, jak ho mám ráda, beru ho jako nejlepšího kámoše. Známe se +- rok, viděli jsme se párkrát, ale co? Co je na tom špatnýho, znát se z facebooku? Takovýho kluka jako on neznám - žádnýho. Skoro všichni kluci (co znám) věku 13 - 18 let jsou namachrovaný svině, co ošukaj každou holku a zříděj se kdykoliv a kdekoliv. Nevim, co se vám na tom líbí? Já jsem vděčná za každýho člověka, kterej nic takovýho neprovozuje. Nechce se mi sem všechno vypisovat, jeho soukromí už vůbec ne, protože to bych mu neudělala. A asi by mě zabil, ale to je jasný. A co na tom, že je hoper? No a? Předsudky nás jednou zabijou. Doprdele co to kecám. ---- Měla bych si asi ujasnit, co vlastně chci, jaká jsem. V jednu chvíli se chovám tak, za chvíli zas uplně jinak, byť to jsem pořád já - ale jako kdybych byla v jinym těle. Ale v nějakym uplně divnym, tak hnusně zničenym, a pokaženym. V jednu chvíli se chovám jak uplná kráva, a pak si nádávám, jak se tak můžu proboha chovat?! ... Asi půjdu spát, i když celou noc budu přemejšlet nad tim, co bych mohla udělat, jak bych mu poradila. Ale co mu čtrnáctiletá holka poradí? Je starší, a do svýho života si ode mě kecat nenechá. Tak nic .. nechám to bejt, i když mi to stejně nevýjde. Hm, hm ..

Tenhle článek je můj, je zařazen do deníku, takže smůla. Je to můj blog a já si sem můžu budu (!) psát co budu chtít.



Catherine
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikol Grooving Nikol Grooving | Web | 16. července 2011 v 6:23 | Reagovat

chápu tě. Celý tenhle svět je uplně na dvě věci!! :( Naštěstí jsem se vyléčila ze zármutku, jeden zsra*ý hokjista mi zkazil celý začátek prázdnin. Nejdřív mi leze do zadku a až si získá moje srdce, tak mě ignoruje.. takovéhle chlapy by měli střílet!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.