Jo, umřel. A? Klidně si mě za to všichni ukamenujte, ale já to neřeším. Lidé prostě umírají, každej prostě jednou umře a vzhledem k tomu, že byl starý, jsem to očekávala už dlouho.Možná to byla osobnost, možná udělal pro naší zemi hodně, ale nevím proč bych tady měla truchlit pro někoho, koho jsem ani osobně neznala a on neznal mě. A ještě si psát typické statusy "RIP Václave" na facebooku. Bože, čemu tímhle pomůžete? Ničemu.
Všude jen Václav Havel, Václav Havel a ještě jednou Václav Havel. Jděte už do zadní části vašeho těla.
Možná jsem necitlivá a kdo ví co ještě, ale co na tom. Když mě umřela teta, řekla jsem si, že je to prostě tak, je to život a lidé prostě umírají. Když umřeli ti hokejisté a mohli se z toho všichni posrat, řekla jsem si, je to život, lidé umírají. A to si říkám i teď. Ne, že bych ho nenáviděla nebo tak, jen prostě nebudu smutná kvůli takové normální věci jako je smrt.
Kolik bezdomovců, lidí či dětí denně umře? Kdo ví kolik, ale všem to je jedno. Do tý doby, než Havel umřel byl všem u zadku. Nikdo o něm nemuvil, nestaral se o něj a najednou se z něj můžou všichni pos*at.
Očekávám spoustu negativních komentářů a je mi to jedno. Ať jsem třeba supermegaultra necitlivá blbka, ale každý má svůj názor a já si za tím svým stojím a nehodlám ho měnit.
Taky si myslím, že je to přirozené a prostě .. je mu líp.
Je to smutný, že to byl prezident, ale rozhodně kvůli tomu nebudu brečet.