Já na to seru. Na nějaký kecy o tom, že to je blbost. Když jsem to mohla dát učitelce jak pololetní práci, můžu to hodit sem. Taková jakože povídka. Chci slyšet názory. Všechny a je mi jedno jestli kladný nebo záporný. A kdo si to nepřečte a stejně napíše tupohlavý komentář, pošlu na něj Behemoth. Díky za pozornost, milí občané.
hoďte očkem na celý článek
(Ne)normální život
Vždycky jsem si myslel, že budu normální kluk. Možná trochu zvláštní vzhledem, ale jinak jsem byl přesvědčený o tom, že budu jako všichni ostatní. Ale pak se to nějak zvrtlo.
Asi před dvěmi roky jsem měl v plánu jít s kámošema na koncert. Ale pár tejdnů před tím se mi udělalo nějak špatně, začala mě bolet hlava, nemohl jsem v noci spát, často jsem se choval agresivně. Po pár týdnech beze spánku a tudíž šíleně unavený, jsem se konečně vypravil k doktorovi. Řekl jsem mu, že nemůžu spát, často se mi mění nálady a někdy i upadnu do depresí. Poslal mě na nějaké testy a po pár týdnech mi řekl, co mi je.
"Filipe, na tohle se radši posaď." řekl mi doktor. Netušil jsem, co mi je, měl jsem nervy, jestli nemám rakovinu nebo něco jinýho.
"V posledních pár měsících toho na tebe bylo dost..ta autonehoda rodičů, sebevražda kamarádky.. bohužel ti musím oznámit, že máš bipolární afektivní poruchu osobnosti." V tu chvíli jsem vůbec nevěděl co mám říct a až po pár minutách jsem něco řekl.
"Co to jako je? Nějaká bipolární afekta?"
"Bipolární afektivní porucha, neboli maniodepresivní psychóza. Proto se ti tak často mění nálady, proto nemůžeš spát.."
"Ale to nemůže bejt něco takovýho, já jen prostě nemůžu spát a někdy jsem až moc agresivní nebo je mi blbě" řekl jsem mu.
"Budeš na to brát léky, aby se ti ulevilo. Možná ti po nich zezačátku nebude zrovna nejlépe, ale měly by ti pomoct. Pár dní zůstaneš tady v nemocnici, abychom viděli, jak na tebe budou působit."
"Prášky? Proč prášky? To nejde řešit nějak jinak? Nějaká terapie nebo něco takovýho?"
"Bohužel prášky jsou jediné řešení. Kdyby se to aspoň z části neléčilo, mohlo by to dopadnout zle."
Popravdě, věděl jsem co tím "zle" myslel. V posledních dnech jsem si pořád říkal, že za to, že se Míša zabila, můžu já. Já jsem jí ublížil, takže si zasloužím umřít, protože ona si to nezasloužila. Měl jsem chuť něco si udělat.
Když mě pustili z nemocnice, jel jsem domů. Byl jsem unavenej, ale stejně jsem nemohl usnout. Jen jsem čuměl do stropu a přemýšlel.
Za pár dní za mnou přišel Honza s Tomem. Ještě to nevěděli a zatím jsem neměl v plánu to jim a ani nikomu jinýmu říkat.
"Čau kámo, kdes byl tak dlouho? Žádný zprávy o tobě, jak kdyby ses vypařil." řekl Tom.
"Byl jsem na takovym.. vejletu." odpověděl jsem mu.
"Jasně, vejletu..takže zas někde za holkama, co?" začal se smát Honza.
"No když myslíš..ale proč jste vlastně přišli?"
"No právě jsme tě chtěli vytáhnout ven, na akci, mohlo by to tam bejt fajn, pivko, holky, vždyť to znáš" sdělil mi Tom.
Jelikož už mi bylo líp, souhlasil jsem. Když jsme dorazili na místo konání, řekl jsem si, že je fajn bejt zas s někým venku. Dali jsme si pivko, pobavili se a já šel domů.
Když jsem se dobelhal domů, zjistil jsem, že jsem si nevzal prášky. Vzal jsem si je tedy o pár hodin déle a šel spát. Když jsem se vzbudil, šíleně mě boblela hlava. Nejdřív jsem si myslel, že to je po tom pivu, ale to není možný, že by mě po jednom začala tolik bolet hlava. Čekal jsem jestli to přejde - a za pár hodin přešlo. A pak to opět začalo. Začal jsem si říkat, že za všechno můžu já, za Míšinu smrt i za tu autonehodu. Rodiče jsou sice v pořádku, ale kdybych nebyl, bylo by jim líp a nestalo by se to. A takhle to trvalo skoro dva týdny.
Jednou za mnou přišel Marek a ptal se, jestli nechci jít ven. Nechtěl jsem. Vůbec jsem neměl náladu, bylo mi šíleně.
"Hej kámo, co ti je? Nechodíš ven, nechceš dělat to, co jsi dělal dřív. Něco s tebou není v pořádku." řekl Marek.
"Ale nic..to bude dobrý, mám jen špatnou náladu." řekl jsem.
"Ale ta špatná nálada trvá už minimálně tejden. Něco ti je, já to na tobě poznám. Jindy seš takovej strašně moc živej, furt bys něco dělal, a zničeho nic bys nechtěl dělat nic a jen seděl doma. Už ani ten počítač tě nebaví, jak tak koukám" odpověděl.
Měl pravdu. Notebook ležel na kraji stolu, zaprášený tak, jako by na něj nikdo nesáhl už pár měsíců. A to jsem u něj seděl vždycky rád. Hrál jsem hry a některé jsem i sám tvořil, hodně jsem plánoval. Ale teď? Nic. Nebavilo mě nic.
"Hele, nejradši bych tě vytáhl ven, ale vidím na tobě, že nechceš, tak to necháme na jindy. Až ti bude líp, ozvi se, někam vyrazíme." usmál se Marek a odešel.
Za pár dní jsem měl chuť někam jít. Popadla mě skvělá nálada. Marek mi telefon nezvedal, tak jsem sedl k notebooku a začal hrát. Seděl jsem u toho 6 hodin a nic nevnímal. Pak jsem si všiml, že mi Marek volal, tak jsem mu zavolal zpátky.
"Čus, hele, už mi je líp, nezajdem někam?" zařval jsem do telefonu hned jak to Marek zvedl.
"Hej, neřvi na mě tolik, nejsem hluchej." začál se smát "Fajn, stav se tak za půl hodiny, někam půjdem."
"Jasně, už letim" řekl jsem a začal hledat oblečení.
Bylo mi skvěle. Než jsem dorazil k Markovi, stihl jsem si nabít hubu na mokrý trávě a stejně mi bylo fajn.
Když jsme dorazili na akci, Tom a Honza nikde. Marek říkal, že mají něco jinýho. Hned mi došlo, že jsou zas někde s holkama. Jak jinak, to jsou celí oni.
Celej večer jsme kecali a pili. Bylo mi skvěle. Dobrá nálada, možná až moc dobrá. A pak jsem omdlel..
Probudil jsem se až v nemocnici. Seděl u mě doktor a hned jak viděl, že jsem otevřel oči, začal na mě mluvit. Prej že nesmim tolik pít, že je to nebezpečný.
"Vážně bys neměl tolik pít. Je to nebezpečný." zopakoval mi znovu větu.
"Když mám po pár tejdnech konečně dobrou náladu, tak si ji chci užít. Nebudu doma sedět v koutě a čekat, až na mě zase přijde pitomá depka."
"Říkáš po pár týdnech? Ty bys měl mít dobrou náladu pořád, ne jen někdy. Něco není v pořádku." řekl mi doktor, poslal mě na další testy, předepsal další prášky a začalo to celý odznova...
Napsáno podle skutečnosti.
__________________________________________________________________________
Nevim jestli bude pokračování. Možná něco vymyslim, možná ne. A ano, je to podle skutečnosti.
Jo a ještě.. už pracuju na dalším designu, možná to bude něco jednoduššího, ještě nevím .. ano jsem magor :3
Musí být pokračování! -.- Brzo, teď budu celou dobu napnutá co se děje -.- Né, hlavně né nic špatnýho. Jo, a je to skvěle napsaný^-^