26.7 - 29.7. proběhl v Liberci (areál Vesec) festival Benátská noc. Bylo to tady poprvé, a já, jakožto obyvatel Vesce, jsem z toho měla docela strach.
Pro obyvatele Vesce byl lístek za 500 Kč (místo 1600,-), což mi přišlo výhodný, ale i tak jsem si ho nekoupila. Měla jsem to "hned u baráku", bylo by to zbytečný. Poslouchala jsem jak nejvíc to šlo, ale nic moc jsem neslyšela. Něco jsem zaslechla z vedlejší stage (Semtex a Kofola mám dojem), ale z hlavních (Forum a Jack Daniels) ani prd. A přitom byly blíž. Zaslechla jsem Brichtu (pátek) a v sobotu v noci Komunál a Blackmailers. Fakt mě mrzí, že jsem v pátek neslyšela Gammu Ray a Dymytry. To mě dost naštvalo. A proto jsme se v sobotu s kámoškama (dále jen Šárka a Karel - jo, je to holka :D) vydaly na takový kopeček, abysme něco viděly. Samozřejmě bez lístku (
). Matěj s náma nešel, prý že bude pršet a já že ne, že to do hodinky přejde. No měl pravdu.
Holky přišly když už byl pěkněj slejvák (Šárka říkala, že na Kabáty za každýho počasí), takže bylo dobře, že jsem se předtím ještě převlíkla do džínů a steelů, protože v teniskách bych se na tom kopci asi zabila.
Šly jsme do areálu ještě za světla. Chtěly jsme to projít přes kemp, ale kontrolovali náramky, takže to bylo na nic a my nevěděly kam dál. Byli tam nějaký kluci, co nám řekli: ,,Vy vůbec nejste mokrý! Nechcete usušit?". No jasně, jak to asi mysleli. Ale já bych si ty věci ráda usušila, protože Karel mi sebral deštník (má ho doteď) a já tam pobíhala jen tak v mikině. I kdyby jsme na "usušení" přistoupily (haha, to zní divně
), do kempu by nás nepustili, takže nic. Pak se se dost rychle setmělo a my se nějak moc neorientovaly. Šárky mamka říkala, že to obešla zezadu až k hlavní stage a nikdo jí nekontroloval, ale já viděla, že tam okukují policajti (nebo prostě ti chlápci ve žlutozelenejch vestách :D), tak jsme tam radši nešly. Najednou jsme nevěděli kudy jít, a tak jsem je navedla, že bysme mohly nahoru na ten kopec. Sice se jim tam nechtělo, ale překecala jsem je.
Když jsme tam v tom slejváku dolezly (myslela jsem, že vyplivnu plíce, byl to fakt blbej nápad), prdlajs jsme přes ty stromy viděly, takže jsme šly o kousek níž. Tam už bylo trochu vidět na obrazovku, tak jsme vytáhly pláštěnku a sedly si (místo toho abysme měli tu pláštěnku na sobě). Do pěti minut Karlovi volala mamka, ať jde domů. No, začaly jsme se tam dohadovat co a jak, pak jsme se dohodly, že ji půjdeme vyprovodit k parkovišti a my pak půjdeme hledat bývalou třídní - taky jeden z důvodů proč jsme tam šly.
Bloudily jsme tam v dešti, párkrát jsem Šárku ztratila v davu, ale ten její modrej deštník se nedal přehlédnout (všichni měli pláštěnky, ale my jediný deštník), takže jsem ji vždycky nějak objevila. Hledali jsme třídní snad ve všech stáncích, ale nikde nebyla, a protože nebylo nic slyšet ani u parkoviště, rozhodly jsme se jít domů. Šly jsme okolo hřbitova - řeknu vám, takových aut jsem tam ještě v životě neviděla - lidi šli postupně s náma a pak se začali oddělovat, až jsme nakonec došly k nám, rozloučily se a Šárka odjela do Doubí.
Domů jsem přišla úplně promočená. Kalhoty, mikina, triko, spodní prádlo a dokonce i steely byly promočený. Jsou už holt starší.
V půl 1 ráno, jsem koukala na filmy na notebooku a najednou rány jak prase. Nejdřív jsem si myslela, že to je bouřka, ale pak to nabíralo na hlasitosti a řvalo mi to i přes sluchátka. Normálně mi hráblo a myslela jsem si, že někdo střílí samopalem, fakt nevím, proč mě to napadlo
. Byl to ohňostroj, nejspíš zakončení koncertu Sunrise Avenue.
V neděli jsme měli jít na Landu (já, Šárka a Mates), ale jelikož Šárka neměla suchý boty, mně se nechtělo a Matesovi nejspíš taky ne, nikam se nešlo. Byla to škoda, vystoupení prý bylo výborný, ale stejnak bysme prd viděli a slyšeli bysme toho taky málo.
V neděli večer začali odjíždět lidi. Byla docela velká kolona aut, ale pohybovalo se to docela rychle. Auta postupně mizela z louky před panelákem (koho by napadlo, že louka před naším panelákem bude parkoviště?), lid se hrnul pryč a kyvadlový autobusy byly narvaný k prasknutí.
To je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěla říct. Kolem paneláku chodilo dost ožralých, ale nějak jsem si na ty jejich blbý poznámky zvykla a čumět z okna a smát se, jak chodí, mi už ani nevadilo. No jo, s mamkou jsme jim strašně tlemily :D
A končím, je to strašně dlouhý. Kdo si to dočetl (jestli teda vůbec někdo) - smekám. Tady jsou ještě dvě fotky. Mějte se fajn. 

auta na louce před naším panelákem focená v pátek a druhá fotka v sobotu v areálu

můj kompaktík (bohužel) neumí fotit jinak, ale tahle fotka se mi zalíbila
možná to dělá to zelený světlo, původně to byl svítící nápis na autobusu
Pět stovek je taky dost, ale aspoň jsi z toho měla, ten déšť.